Svým darem podpoříte:

• Zahraniční stáže, studijní a výzkumné pobyty

  • Příspěvky na zahraniční studijní pobyty a stáže, které studentům umožní rozvíjet jejich znalosti, získávat nové zkušenosti a navazovat mezinárodní spolupráce v oblasti hudební vědy

• Studentské a výzkumné projekty

  • Podpora originálních studentských projektů a výzkumů, které přispívají k rozvoji oboru hudební vědy a umožňují studentům prohlubovat jejich znalosti a odborné dovednosti

• Stipendia pro talentované studující hudební vědy

  • Stipendia pro výjimečně nadané studenty hudební vědy, kteří dosahují skvělých akademických výsledků a zasluhují se o rozvoj oboru hudební vědy

• Hudební projekty pro veřejnost

  • Podpora organizace koncertů, workshopů a přednášek zaměřených na hudební vědu, které podporují nejen vzdělání, ale i kulturní obohacení široké veřejnosti

Proč je vaše pomoc tolik důležitá?

Cílem Pamětního fondu je pokračovat v odkazu dr. Lenky Hlávkové skrze podporu studujících hudební vědy. Každý Váš příspěvek příspěvek je investicí do rozvoje tohoto oboru.

Věříme, že seberealizace studujících, společné projekty a výzkumná činnost mohou být tím pravým lékem, jak překonávat těžké situace.

Biografie dr. Lenky Hlávkové

Lenka Hlávková vystudovala hudební vědu na FF UK v Praze pod vedením doc. PhDr. Jaromíra Černého, CSc. nejprve v magisterském (1993–1998) a posléze i v doktorském studiu (1999–2004). Celoživotně odborně směřovala k hudbě v českých zemích 15. a počátku 16. století.

V desítkách odborných studií, konferenčních příspěvků a popularizačních článků publikovaných doma i za hranicemi dokázala vrátit české země na pomyslnou odbornou mapu raně novověké hudební Evropy a učinit z nich atraktivní badatelské téma. Ruku v ruce s vědeckou činností se s neúnavnou obětavostí věnovala také organizační práci, díky níž Ústavu hudební vědy vybudovala širokou síť kontaktů rozprostřenou po evropském i severoamerickém kontinentu.

Nelze nevzpomenout ani její snahu o co nejaktivnější zapojení studujících do života Ústavu hudební vědy jak v odborné rovině, tak i v rovině praktického provozování hudby, bez nějž si muzikologii ani nelze představit.

Jak říká její manžel: “Odjakživa věděla, že se chce věnovat hudbě: už ve školce začala zpívat v lounském dětském pěveckém sboru Kvítek, k tomu brzy přidala hru na housle, později pravidelně jezdila na akce Hudební mládeže a Letní školy staré hudby. Jakmile objevila hudební vědu, měla o své budoucí životní náplni jasno: dokonale se připravila na přijímací zkoušku, absolvovala magisterské i doktorské studium, poté nastoupila na Ústav hudebních věd jako odborná asistentka."

Jako ředitelka Ústavu hudebních věd byla duší celé katedry. Vždy se snažila studující maximálně podporovat. V jednom z rozhovorů se její student zamyslel na otázkou, jak by se paní doktorka sama vyrovnávala s podobnou tragickou situací. Odpověď byla: „Snažila bych se dát věci dohromady, zapojit se do nějakého projektu, který má smysl.“